Úvod do problematiky měření bolesti
Víte, tak jako každý jiný den i dnes jsem stála před položenou otázkou: "Jak se vlastně měří bolest?" A ne, neptala jsem se ve chvíli, kdy mi bylo otřesně zle, ale když jsem Elisku utěšovala po jejím nešťastném pádu ze skluzavky. A i když je to otázka, která u nás doma rezonuje poměrně často (Eliska má k pádu jaksi přirozený talent), nové odpovědi na ni není nikdy dost. Tak jsem si říkala, že nebudu sobecká a pokusím se najít vhodnĕjší způsoby, jak se s bolestí vypořádat, a které se také s vámi podělím. Nemějme iluze, bolest je vedlejším efektem života – od škrábance přes zlomenou nohu až po bolest srdce. A i když by někteří lidé mohli říci, že přece normální život bez bolesti je fajn, já vás ubezpečuji, že umění měření a zvládání bolesti je jeden z nejcennějších dovedností, které můžeme získat. Při měření bolesti narážíme na neuvěřitelné množství nuancí, faktorů a metod, takže se připravte na opravdovou odysseu, protože téma bolesti je jako bludiště, ve kterém můžeme snadno zabloudit.
Vnímání bolesti - proč každý cítí jinak
Málokterý zážitek je tak univerzální a přitom tak individuální, jako je bolest. Jak je to možné, že to, co pro někoho není nic strašného, může být pro druhého téměř nesnesitelné utrpení? Podle celé řady studií, naše vnímání bolesti ovlivňují různé faktory – genetika, emocionální stav, předchozí zkušenosti a dokonce i kultura nebo pohlaví. Určitě znáte ten dobrý starý vtip o tom, že kdyby muži mohli rodit, narození dětí by bylo vnímáno jako heroický čin na úrovni vítězství v olympijských hrách. Ale smích stranou, vědci opravdu prokázali, že muži a ženy bolest prožívají různě. A když už mluvíme o vtipných příkladech, vzpomínáte, jak jednou Jakub při stěhování skříně jen lehce zakřičel a celý týden chodil jakoby měl rozbitou ruku? No, možná to bylo o trochu dramatizování, ale není vyloučeno, že jeho vnímání bolesti bylo v tu chvíli opravdu intenzivní. A abych nezapomněla na faktory jako hormony a nervový systém, které hrají klíčovou roli ve vnímání bolesti a o kterých se zachvíli dozvíte mnohem více.
Scale bolesti – osobní bolestička
A teď jdeme trošku do technikálie. Jistě jste slyšeli o škálách bolesti, které lékaři používají, aby ocenili intenzitu vašeho utrpení. Jedna z nejznámějších je vizuálně analogová škála (VAS), což je v podstatě přímka, na jednom konci s nulou (žádná bolest) a na druhém s desítkou (nejhorší představitelná bolest). Řekněme, že tento nástroj je něco jako osobní bolestička – malý pomocník, který nám pomáhá komunikovat naše subjektivní pocity s lékařem. Nejoblíbenější je přesto asi verbální škála bolesti (VRS), kde vyjadřujeme jak moc to bolí slovy – od "žádná bolest", "slabá bolest", až po "nejhorší možná bolest". Zní to docela jednoduše, že? No, v praxi to bývá o něco složitější, protože co je pro mě slabá bolest, může být pro někoho jiného silná. A teď si představte, že tohle musí lékař rozklíčovat při každé návštěvě. Ale abyste si nemysleli, že je to jen lékařská záležitost, i my sami se můžeme naučit používat škály bolesti k lepšímu pochopení a zvládání vlastní bolesti. Což může být užitečné například když se rozhodnu, jestli je na čase vydat se na tu pěknou dlouhou procházku s Eliskou, nebo zůstat doma a raději odpočívat.
Bolest a mozek - záhada nervového systému
Jste připraveni na malou lekci neurologie? Protože při měření bolesti nemůžeme ignorovat mozek – to tajemné řídící centrum, které rozhoduje o tom, jak bolest vnímáme. Když se nám něco přihodí, signály jdou od poškozeného místa přes nervové dráhy až k mozku, který je interpretuje jako bolest. Avšak nejen to – mozek hraje roli i v reakci na bolest. Produkuje chemikálie jako endorfiny, které působí proti bolesti a jsou naším přirozeným analgetikem. Tedy, pokud se cítíte po běhu skvěle navzdory tomu, že vás všechno bolí, děkujte endorfinům. I emoce jako stres, úzkost nebo deprese mohou vnímání bolesti ovlivnit – dokážou zesílit nebo omítn zklidnit bolestivé pocity. Fascinující je, že věda dosud neodhalila veškeré tajemství o tom, jak přesně náš mozek s bolestí pracuje, takže pro vědecké mozky tam venku je tu stále spousta nezodpovězených otázek. A to je dobrá zpráva i pro nás – znamená to, že přichází nové a lepší způsoby, jak s bolestí bojovat.
Alternativní metody měření bolesti
Pokud máte pocit, že klasické škály a poznámky lékaře "na skalpu" nejsou to pravé oříškové pro popis vaší bolesti, nezoufejte. Existují i alternativní metody, které měření bolesti přistupují z trochu jiné perspektivy. Měli byste slyšet o biologické zpětné vazbě, ta nám ukazuje, jak naše tělo reaguje na bolest a naučí nás, jak tyto reakce kontrolovat. Nebo jste se setkali se kvantitativními senzorickými testy (QST), které hodnotí, jak naše nervy reagují na různé podněty? A to je jen špička ledovce. Když jsme u té ledovce, zajímavý je i přístup zvaný "analgezie způsobená chladem", kdy se bolest zmírňuje prostřednictvím aplikace chladu, což někdy užívám i doma – místo toho, abych hned běžela pro léky, přikládám studený obklad a sleduji překvapivé účinky. A nemusíme se bavit pouze o fyzických prostředcích – psychologické techniky jako meditace nebo kognitivně-behaviorální terapie ukazují, že i náš mysl má obrovskou moc nad bolestí. A věřte nebo ne, už jsem zaznamenala, že když se snažím zaměřit se na něco opravdu pozitivního, moje vnímání bolesti jakoby se "přestěhovalo na zadní sedadlo". Ale zpět k alternativám – na trhu se objevují zajímavé vynálezy, jako jsou bolesti měriče, které vám pomáhají monitorovat bolest v reálném čase a nabádají k aktivitám, které vám mohou pomoci cítit se lépe.
Osobní příběh a jak se s bolestí poprat
Nebyla bych opravdová bloggerka, kdybych vám nezamíchala mezi seriózní řádky trochu ze svého života, tak tady to máte. Jednou jsem zažila bolest tak intenzivní, že jsem si myslela, že mi exploduje hlava – migréna, strašák, který mi občas znepříjemní život. A věřte mi, když se to stane, celý svět ztrácí barvy a já bych nejraději zmizela do koule neviditelnosti, kde na mě nic nemůže. Toho dne mi Jakub přinesl šálek teplého čaje, zhasl světla, a celý večer mi dělal společnost, aniž by pronášel slovo. V té chvíli byla němá přítomnost a ticha léčivější než jakékoliv slovo. A upřímně, naučila jsem se, že když se s bolestí popasovat, někdy je méně opravdu více. Ne vždy je potřeba sahat po prášcích nebo složitých terapiích – čas od času postačí hluboké dýchání, poklidné prostředí nebo něčí laskavá přítomnost. A Eliska? Tu jsem naučila, že když se bojí nebo ji něco bolí, nejlepší je přijmout tyto pocity, vydechnout a vykouzlit malý úsměv, protože jak praví staré přísloví: "Úsměv je křivka, která narovná mnoho věcí." Nuže, to jsou má ponaučení a příběhy z bojů s bolestí, a doufám, že vám budou inspirací k tomu, abyste našli vlastní cestu, jak ji změřit, pochopit a přežít.
Post-Comment